Hodnotím z pohledu spolku, tj. skupiny lidí, kteří si obvykle sami poradí s péčí o toulavé, opuštěné, zraněné a týrané kočky od odchytu, ohlášení nálezu, péči až po umístění. To, co nás spolky velmi trápí je, že naším dobrovolnictvím suplujeme povinnosti měst a obcí, které mají zákonnou povinnost, postarat se o toulavé zvíře. Obecních útulků je však poskrovnu. Dále mají obce doporučení od Ústřední komise pro ochranu zvířat praktikovat preventivní kastrační programy. Z praxe bohužel vyplývá, že většina měst a obcí se konkrétně o toulavé kočky neumí nebo nechce postarat. Kdo problematiku toulavých koček sleduje, dobře ví, že většina obcí v ČR odmítá přijmout nález toulavé kočky a často taktéž odmítá tuto péči soukromým spolkům proplatit. Obce většinou nemají a nechtějí budovat kočičí útulky, často nemají ani kompetentní osoby pro odchyt a péči o zvířata. Obce, které mají preventivní kastrační programy, jsou spíše zářnou výjimkou. Přitom kastrace koček jsou alfou-omegou problému.
Proto si cením práce pana Kristka, projektu KasPro, který komunikuje s obcemi, snaží se je v tomto ohledu vzdělávat a nabízí jim určité řešení. Toulavé, přemnožené kočky jsou problémem konkrétní obce. Mnoho obcí se v této problematice vůbec nedokáže orientovat a některé ani netuší, že by se měly postarat, a že by se měly kočky toulavé kočky především preventivně kastrovat. KasPro je momentálně jediný vzdělávací nástroj pro obce, které mají snahu kočičí problematiku řešit. A díky projektu KasPro si mohou nastudovat, proč to dělat a jak na to. Ačkoli v praxi je to těžší než na papíře, je to berlička, která obcím a městům, kde si s kočkami neví rady, velice chyběla. Vzdělávání obcí, upozornění na problém, pomoc při hledání nápravy, komunikace s obcemi, se starosty - to je podle mě činnost, za kterou dávám KasPru palec nahoru.
Eva Hulcová, předsedkyně spolku Písecké kočky
